Tanec… slovo, které všichni známe. Každý si ho spojuje s něčím jiným. V jistých kulturách tanec představuje součást každodenního života, navíc jsou i tance k oslavným či rituálním akcím. V Česku tanec patří zejména k oslavným akcím, jako svatba nebo ples, popřípadě zábava na diskotéce. Nikdo nás od mládí k tanci nevede a když pak máme chodit do tanečních, cítíme se trapně či to považujeme za skvělou příležitost konečně se pořádně opít. Není tedy divu, že si tanec spojujeme s určitými zeměmi a kulturami. Nesmíme se ale nechat zmást. Pravdou je, že ne každý Brazilec, Argentinec či Španěl umí tancovat. Je lehké se vymlouvat: on umí tancovat, protože je z Afriky; nojo, každý Brazilec umí sambu. Realita je poněkud jiná.
Na základě našich předsudků tanec raději nevyhledáváme, nechceme se totiž ponížit. Myslíme si, že jsme se nenarodili s talentem pro tanec a tancovat by měli pouze ti, kteří to umí. Stydíme se. Tanec neznáme, a tak ho nepotřebujeme.
Jsou i tací, kteří chodí na lekce společenských tanců, ale na party chtějí jít až tehdy, když si budou jistí sami sebou. Můžeme si být jisti sami sebou bez praxe? Svoji znalost si na lekci ověřit nemůžeme. Při párových tancích je jedna věc vést a druhá nechat se vést. Problémem mohou být ženy, které si za každou cenu chtějí jet to svoje, bez toho, aniž by vnímaly vedení muže. Mnohdy vědí, co muži nejde, ale bojí se mu to naznačit, nechtějí ho kritizovat, bojí se, že se urazí, nakonec tam přeci nejsou proto, aby učily. Chtějí si zatancovat, naučit se kroky, stejně tak jako muži. Co si ale neuvědomují je, že pokud celou choreografii odtančí samy, ubírají tak muži vědomí, že musí pracovat na vedení ženy, stejně tak ochuzují sebe o znalost: nechat se vést. Muž si tak může myslet, že umí kroky i vedení, a když jde na taneční party, myslí si, že chyby dělají ženy. Ale není to jen jejich chyba. Tuto domněnku jim daly ženy, které jim na lekci neposkytly příležitost být vedeny. Nedovolily mužům, aby se učili, aby viděli, že jim něco nejde. A někteří si ani nechtějí připustit, že je pořád se co učit. Nejraději by šli na dvě lekce a hned tančili jako hvězdy. Tanec je ale víc než choreografie.
Tanec je v Česku poměrně kontroverzní téma. A je zajímavé, jak se náš pohled změní, když do tanečního světa nahlédneme. I mně býval tanec cizím, alespoň v takovémto spektru. Díky mému vstupu do tanečního prostředí jsem se naučila a pochopila následující:
1) Tanec, ať už párový nebo solo, je jednou z přirozených potřeb člověka, kterou určité kultury utlumily. Pro návrat k našemu pravému já je třeba tuto potřebu opět probudit (stejné platí pro zpěv)
2) Je normální začít od nuly, vypadat na první lekci jak poleno. Tělo se nějak musí naučit znovu hýbat. Může to trvat.
3) Tanec výborně odbourává stres a vnáší nám do těla pohodu a pozitivní energii.
4) Párový tanec a objetí tanečního partnera/partnerky navíc poskytuje pocit jistoty a uklidnění.
5) Je v pořádku tančit i s jinými muži/ženami.
6) Tanec spojuje pozitivní lidi, které baví život.
7) Tancem lépe poznáme vlastní tělo, funguje jako spojení s naším vnitřním já.
8) Tanec nám dává do života smysl, pokud je pro nás nový, pomáhá nám objevit neprozkoumanou část našeho těla i duše.
9) Nejde o to, jak člověk tancuje, ale o to, že tancuje.
10) Rychleji se zdokonalí ten, kdo chodí tančit na veřejnost a nestydí se, než ten, kdo tancuje o samotě a čeká na zázračné zdokonalení.
I když máme každý blíž k určitému tanci, není to vždy jen o tanci samotném. Velkou roli při učení tance hraje učitel a společnost. Jednoduše, v dobrém kolektivu se snáze uvolníme a budeme na lekce chodit hlavně pro zábavu a radost. Nejde tedy jen o to, jak dobře lektor tancuje, ale hlavně o to, jak působí na okolí a jak dobře umí tanec učit. Zeptala jsem se mé kamarádky a jedné z nejlepších učitelek salsy a kubánského folklóru široko daleko, Sašky Sedlákové, jakými slovy by vystihla tanec:
„Slovíčko, krasne slovíčko, elegantné, šport, drina, ego, pot, konkurencia, bolesť, sloboda. Toto všetko je tanec.“
Saška tancem žije. Tancuje dlouhá léta a neustále na sobě pracuje. Uvědomuje si, že tanec je dlouhá cesta. I když v očích svých studentů, včetně mě, představuje vzor, zkušenou lektorku, výbornou tanečnici a neskutečně silnou ženu, která dokáže roztančit a pobavit celý sál, je pozoruhodné, jakou pokoru, vytrvalost a trpělivost v sobě Saška má. Tanec pro ní je mnohem víc, než jen finanční příjem. Tanec je mnohem víc, než jen pohyb. V tanci je síla a poznání.
„Niekedy sa bojím označiť sa za tanečnicu, možno moje telo nie je tak tanečné ako moje srdce a myseľ. Ja neviem. Tanec je môj spôsob života. Tancovala som vždy. Neviem či krásne, nebola som baletka či klasická tanečnica, aj keď som tieto základy mala. Tanec je posvätný. Tancom sa dostávam niekde, kde som len ja. A keď učím, tak moje malé univerzum. Zdieľam svoj svet, seba. Tanec je kultúra, je to dar, ktorý si nesie národ, pokolenie, ľudstvo. Sú to radosti a útrapy. Tanec je konverzácia alebo monológ, je to rebélia, vzbura, boj, modlitba, rešpekt… Všetko, čo potrebuješ. Znamená pre mňa odhalenie tvojho ja, tvojich vedomostí, tvojich schopností, tvojej duše. Podľa toho ako tancuješ, viem, aký si… lebo hovorím tou istou rečou. Bez tanca by som nebola ja ja.“
Tanec je mnoho práce a vzdělání, a jak už to tak bývá, čím víc toho víme, tím víc víme, kolik toho nevíme aneb „Vím, že nic nevím.“ Je úžasné vidět, jak někdo dokáže být s tancem takto spjat, cítí jeho podstatu a smysl. Saška se se mnou podělila ještě o několik svých pocitů, se kterými se dle mého může ztotožnit i mnoho z nás, nehledě na to, jak dobře tancujeme:
„Viem ja teda preboha tancovať? Nemala by som sa porovnávať s profíkmi, preboha! Treba tanec vedieť?“
Tanec znamená život. Tancovat může a měl by každý, pokud v životě chce objevit něco hlubšího, pravdivějšího. Něco, co naše kultury zamlčely, utlumily, nechápaly a nechaly uhasnout. Jestli cítíte, že vám v životě něco chybí, může to být právě tanec. Tanec, díky němuž poznáte, kdo vlastně jste.
Neznám člověka, který by v okolí viděl do tance hlouběji, než Saška. Výhodou karantény je, že si lekce může dopřát kdokoliv online, i když z Prahy není. Pokud se chcete rozpohybovat, nabít se novou, čistou a pozitivní energií a objevit svoje ztracené já či změnit pohled na tanec, kontaktujte Sašku a užijte si tanec z tepla domova. Zapomeňte na myšlenky, že při tanci vypadáte hrozně nebo že vám to nejde. Dovolte svému tělu, aby se znovu mohlo naučit hýbat. Milujte své pohyby. Učte se.
Tanec léčí… tělo i duši.
------------------------------------------------------------------------
Sašku najdete na Facebooku na: Saška Sedláková https://www.facebook.com/saska.sedlakova
Okute Ade Events
https://www.facebook.com/okuteadeevents/
FOTO A TEXT: Barbora Sykorova creativity
www.barborasykorova.com
Originální článek:
https://www.barborasykorova.com/post/tanec-jako-l%C3%A9k
